HISTORIE

50M ZNAK
• emo punk / punk rock / hardcore

ACID ROW
• stoner / rock / doom / metal / punk

BRANKO'S BRIDGE
• psychedelic / surf rock / post-punk

DOKRUHU
• weird country / americana / denver sound

FVTVRE
• hardcore / punk / noise

CHINA SOUP
• psych / kraut / rock / synth / disco

INTRO
• liturgic rock

KATASTR
• synth / ambient / techno / live drums

TCHERT
• metal / hardcore

TRYO
• shoegaze / neo-psychedelia

WILD TIDES
• surf punk / rock'n'roll / indie pop

ZMAR
• screamo / emo hardcore

Festival Muziq dokázal už počtvrté, že v Tachově to žije

Alice S., 24. 02. 2026

V pátek 20.února jsme se vypravili do Tachova. Tohle malé město, ležící v Plzeňském kraji, by se na první pohled mohlo zdát ničím nezajímavé, ale koná se tady každoroční festival Muziq.

Letos proběhl už jeho čtvrtý ročník a poprvé ve dvoudenním formátu. Natřískaný line-up sliboval průřez současnou českou alternativní scénou – od hardcore a metalu přes psychedelii, shoegaze a indie až k experimentální elektronice. Dvanáct kapel bylo rozděleno do dvou dnů, kdy každá měla dostat dostatečný prostor předvést se a ukázat, co umí.

Dramaturgie zůstala věrná myšlence žánrové otevřenosti, ale zároveň dala prostor projektům, které mají co říct nejen hudebně, ale i atmosférou a postojem.

Začátek plánovaný na páteční večerní šestou hodinu a nevděčnou úlohu otvíráku dostala kapela dokruhu. Asi je jedno, jestli otvíráte letní festival v dopoledních hodinách, nebo zimní festival večer, ta první kapela to má vždycky těžké. Sál byl zatím jen částečně naplněn a hosté se rozehřívali opravdu hodně zvolna.

Debutová eponymní deska téhle čtveřici vyšla v roce 2019. Na mě jejich brutální syrový zvuk působil možná až moc depresivně takhle na začátek. Ale mělo to hloubku a mělo to sílu.

Jako druzí vystoupili Zmar. Trochu mě zmátli, protože došlo ke změně programu a prohodili se s další kapelou, která měla jít až po nich. Zmar jsou ostřílení hudební matadoři, loni dokonce předskakovali kapele Touche Amoré v Meet Factory.

Oproti dokruhu přitvrdili asi tak o tisíc procent. Zpěvák svoje vystupování hodně prožíval a na publiku bylo vidět, že je to začíná bavit.

Na festivalech je fajn, že se na jednom miste sejde více kapel odlišných žánrů a člověk má možnost poznat něco nového. V zimě těch festivalů moc není, takže zajet si na tenhle tachovský byla skvělá příležitost rozšířit si hudební obzory. Já osobně preferuji trochu měkčí žánry, tak jsem doufala, že na ně ještě dojde. Kapely, které tady měly vystupovat, jsem až na výjimky neznala, a tak jsem doufala v nějaké příjemné překvapení.

V sále Kiwi Baru, kde se festival odehrával, bylo dostatek míst na sezeni s výhledem na kapely, což běžně v pražských klubech nebývá.

Třetí na řadu šli tedy po výměně 50m znak. Zpívali česky a první odvážlivci začali tančit, nebo spíš klátit se před podiem. Kapela rozhodně ubrala na tvrdosti Zmaru a pro mě přidala na poslechovosti. Hráli sice jen půl hodinky, ale došlo i na děkovačku organizátorům, respektive hlavnímu organizátorovi Viktoru Pavlíkovi. A oprávněně. Grafická jednotnost vizuálu, dostatek informací na webových stránkách, příjemná propagace před festivalem, dostatečná informovanost návštěvníků na místě a bohaté zásobení baru. Podpora kapel, vysoká kvalita nazvučení sálu, všudypřítomné letáčky s line-upem, špunty do uší zdarma na pokladně a krásně zpracované samolepky všude k dispozici. Všechno klapalo. A to, že jim na baru došla druhý den kola bez cukru, beru jen jako takový malý mráček na modrém nebi festivalu.

Čtvrtým vystupujícím v páteční večer byla skupina Intro. Podle štelováni thereminu na podiu to vypadalo na zajímavý zážitek. A taky byl. Hodně alternativní nezařaditelná hudba a zpěv frontmana na pomezí deklamování a řevu. Nejdřív jsem ani nepoznala, jestli zpívá česky.

Taky jsem byla hodně zvědavá, zda bude avizovaná hra na kosu. A byla! A taky trubka i tamburína. A na závěr píseň od Pavla Bobka Pojď stoupat jak dým. Ve velmi alternativním provedení s doprovodem zvuků thereminu.

Intro byla první kapela, která sklidila opravdu veliký aplaus.

Se začátkem další kapely FVTVRE na mě už padala trochu únava. Ta se ale rychle rozplynula s nástupem hudebníků. Zpěvák zpíval mimo podium přímo před lidmi, hlavu zahalenou v kapuci a velkou část doby zády k publiku. Asi jsem tohle nikdy neviděla. Spolu s alternativním syrovým zvukem rychlý budíček.

Skoro hodinový set odměnil také velký aplaus. Z důvodu časové návaznosti bohužel dnes není čas na přídavky.

A jako poslední kapela prvního dne. Katastr. Vlastně původní důvod, proč jsem na tenhle festival chtěla. Viděla jsem je v dejvické Klubovně spolu se Slutem a dost mě zaujali. A v Praze je moc nevidíme. Syntezátory a bicí... dokonalá ukolébavka na dobrou noc. Ideální zakončení prvního dne. Vypnout hlavu a jen prožívat hudbu. Byli dobří, jako jsem si je pamatovala, možná ještě lepší.

Na druhý, sobotní, večer jsme vyrazili plni očekávaní. Energie bylo méně, ale to nás v žádném případě nebrzdilo. Tušili jsme, že dnešek bude zase stát za to.

Sobotním otvírákem bylo trio TRYO. Ukázalo se, že mají basistku holku a to mám rada. V šest hodin, kdy byl naplánovaný začátek, byl ale sál zatím ještě poloprázdný. Jejich hudba byla fajn, příjemná melancholická kytarovka.  Hráli dobře, škoda jen, že se u toho všichni tvářili tak nějak unyle. Už dva roky prý mají nahranou novou desku, ale zatím ji nevydali. Možná tedy letos.

Ke konci svého setu to trochu vylepšili, dokonce se trochu i usmívali a komunikovali s publikem.  Hudba to byla fajn, ale do Brna za nimi nejspíš nepojedu.

Další kapelou na řadě byli Wild Tides. Zase jedna z kapel, kterou jsem předtím neznala. Trochu podobné kapele před nimi, ale tvrdší a vyzrálejší. Písně měly romantické názvy, jako třeba Do voka drát.

Sál se začínal konečně víc zaplňovat, lidé se trochu obměnili, dorazily výrazně mladší ročníky a více holek. Pravděpodobně proto, že nás čekaly kapely oblíbené spíše u mladšího publika.

Třetí na řadě byli totiž Branko‘s Bridge. Kromě Katastru další důvod, proč jsem na tenhle festival chtěla jet. Jejich živé vystoupeni je vždycky plné pozitivní energie a skvělé muziky. Bylo znát, že hodně lidí přišlo kvůli nim. Parket před podiem se úplně zaplnil a většina, pokud netancovala, alespoň se do rytmu pohupovala.

Na podiu mezitím probíhal nespoutaný energetický živel. Na závěr sklidili velký zasloužený potlesk. Já jsem je viděla už víckrát a pořád mě baví. Údajně pracují na novém materiálu na desku, která by mohla vyjít v letošním roce, tak to jsem dost zvědavá.

Jako další přišla na řadu partička tvrdšího ražení TCHERT. Hodně tvrdý náraz do zdi oproti Branko‘s. Už při zvukovce jsem rychle hledala špunty. Peklo opravdu přišlo a střetlo se uprostřed parketu v šíleném moshpitu. Říkala jsem si, jestli je přítomen zdravotník. Vypadalo to, že možná bude i potřeba, ta energie se neustále přelévala z podia dolu mezi zdivočelé fanoušky.

Další byla kapela China Soup. Vystoupeni bylo ozvláštněno speciální videoprojekci. Styl hudby mi přišel nejdřív jako takový klidnější Branko‘s. Mě se to líbilo a určitě bych na ně někdy zašla na samostatný koncert. Měli by vystupovat začátkem března v dejvické Klubovně a také v rámci Žižkovské noci 20. a 21. března. V průběhu času set postupně gradoval a nakonec přišla elektronická apokalypsa kombinovaná explozí bicích. Díra v hlavě a moc díky.

A jako poslední... závěr večera s Acid Row. Nejdřív to vypadalo pokojně, kluci ohlásili novou desku a pozvali na její křest, v Praze 16. května na Cargo Galery.

No a pak se to zvrhlo. Na podiu se pařilo a pod ním moshovalo. Jestli byli tihle vítězové cen Anděl nepsanou hvězdou večera, tak svůj post neuvěřitelným vystoupením potvrdili.

Sobotní večer vygradoval z nuly na absolutní vrchol prožitku. I na mini prostoru proběhl mini stage diving.  Hudba neuznává malé kluby aneb i v malém klubu a na malém městě se dá zažít obrovský hudební zážitek.

Díky Viktore za všechnu snahu a energii. Letošní rok si doufám můžeš odškrtnout jako povedený.

Festival Muziq představuje svůj čtvrtý ročník, a to s dosud nejambicióznější podobou. Poprvé se rozšíří na dva večery a nabídne ucelený průřez současnou českou alternativní scénou – od hardcore a metalu přes psychedelii, shoegaze a indie až k experimentální elektronice. Klubová edice festivalu proběhne v pátek a sobotu 20. a 21. února 2026 vždy od 18 hodin v tachovském Kiwi Baru.

Během dvou večerů se na pódiu vystřídá celkem dvanáct kapel, které spojuje silná koncertní energie a jasně čitelná autorská identita. Dramaturgie zůstává věrná myšlence žánrové otevřenosti, ale zároveň dává prostor projektům, které mají co říci nejen hudebně, ale i atmosférou a postojem.

Mezi výrazná jména programu patří pražští 50m Znak, jejichž emo punk osciluje mezi melancholií a syrovou hardcore energií. Kapela vedená Banánem se pohybuje na pomezí melodického hardcoru a indie vlivů a v prosinci 2024 na sebe upozornila debutovou deskou Nadechnout se. Silné zastoupení má i tvrdší kytarová poloha – publikum se může těšit například na Acid Row, dnes už respektované jméno stoner a doom rockové scény s mezinárodními zkušenostmi a čerstvým oceněním Anděl za album Poisoned Mind.

Současnou tvář psychedelie a alternativního rocku reprezentují Branko’s Bridge, mladá pražská čtveřice známá energickými koncerty a „tarantinovskými" melodiemi, nebo kapela Dokruhu, která do severočeského prostředí přenáší syrovou, rituální kytarovou poetiku inspirovanou americkým středozápadem. Atmosférickou polohu festivalu dál rozvíjí brněnští Tryo se svými snovými kytarami a shoegazovým oparem, stejně jako experimentální projekt Katastr stojící na pomezí krautrocku, analogové elektroniky a noisu.

Tvrdší a temnější polohu zastupují mimo jiné noisový projekt FvTvre, hardcore formace Tchert s důrazem na masivní groove a breakdowny nebo pražský Zmar, který kombinuje emotivní hardcore s blackmetalovou temnotou a má za sebou i americké turné. Západočeský underground připomene návrat chebské kapely Intro, jejíž koncerty jsou pověstné neuchopitelnou žánrovou směsí a výrazným performativním projevem.

Protipólem hutných kytar budou projekty, které pracují s tanečním rytmem, syntezátory a vizuální stránkou. Plzeňští China Soup přivezou motorický krautrockový puls s disco estetikou, doplněný speciální videoprojekcí, a Wild Tides se po letech vracejí na pódia s pověstnou dávkou nadsázky, energie a rock’n’rollové svobody.

Festival Muziq tak i ve své klubové podobě patří k nejzajímavějším regionálním přehlídkám současné alternativní hudby. Dvoudenní formát dává programu potřebný prostor nadechnout se, gradovat a nabídnout návštěvníkům intenzivní zážitek, který nestojí na jednom žánru, ale na autenticitě a živé energii.

---

Festival Muziq 2026
20. - 21. února 2026 — 18:00
Kiwi Bar, Tachov (západní Čechy)

vstupenky:
— předprodej vstupenek v síti GoOut za 390 Kč na celý festival
— jednodenní vstupenky budou v prodeji pouze na místě za 250 Kč
— pro podporovatele je k dispozici limitovaná edice vstupenek za 980 Kč

odkazy na předprodej vstupenek:
— v síti GoOut — https://goout.net/cs/listky/festival-muziq-2026/ejweb/
— na festivalovém webu — https://muziq.cz/vstupenky/

událost na Facebooku:
— https://facebook.com/events/s/festival-muziq-2026/676678448333859/

video ukázky (YouTube):
— 50M ZNAK — https://youtu.be/zoQoXd5DQ5w
— ACID ROW — https://youtu.be/4iUGriHowHE
— BRANKO’S BRIDGE — https://youtu.be/Z3HV5-eK9y4
— DOKRUHU — https://youtu.be/eV7UZj8X3Iw
— FVTVRE — https://youtu.be/xQHEmXL0J8w
— CHINA SOUP — https://youtu.be/0qim6jxHlVI
— INTRO — na festivalovém webu — https://muziq.cz/line-up/
— KATASTR — https://youtu.be/zcSXQOfIZRQ
— TCHERT — https://youtu.be/R9vTS78DQvA
— TRYO — https://youtu.be/JJcaFS0IP5s
— WILD TIDES — https://youtu.be/a64UranV4ck
— ZMAR — https://youtu.be/dHwe_VnexHQ

audio ukázky (MP3):
— na Google Drive — https://drive.google.com/drive/folders/1GwhpGti17wr4_WR_KyDT-WYle0p2_l7P?usp=drive_link

fotografie kapel:
— na Google Drive — https://drive.google.com/drive/folders/14QC1lX-3WKMKNLNeQKtw37SmAhFb-paZ?usp=sharing

plakát:

Více informací najdete na oficiální webové stránce festivalu — https://muziq.cz

---

o Muziqu:
Platforma Muziq se snaží zpestřit kulturní dění na alternativní hudební scéně v Tachově, na západě Čech. Mimo multižánrový Festival Muziq nabízí v průběhu roku i koncerty a hudební večery, jejichž cílem je především setkávání – lidí, přátel, myšlenek, písniček, zvuků; a také podpořit a zvýšit povědomí o nových, mladých, progresivních kapelách, muzikantech a zajímavých hudebních projektech domácí hudební scény.

sociální sítě:
— stránka na Facebooku — https://www.facebook.com/festivalmuziq/
— veřejná skupina na Facebooku — https://www.facebook.com/groups/festivalmuziq
— Instagram — https://www.instagram.com/festivalmuziq/
— Spotify — https://open.spotify.com/user/11165026075
— TikTok — https://www.tiktok.com/@festivalmuziq
— síť X — https://x.com/festivalmuziq

kontakt pro média:
— pořadatel — Viktor Pavlík
— e-mail — viktor@muziq.cz
— telefon — +420 731 505 900

PLEASE THE TREES
• alternative / psychedelic / rock

MANON MEURT
• shoegaze / dark / doom / post-rock

DROM
• post-metal / hardcore

MANCY SONO
• ambient / noise / post-rock

IDA THE YOUNG
• indie folk / electro / rock

BLUE CHESTERFIELD
• experimental / country / dark / folk

EMPTY HALL OF FAME
• punk / emo / melodic / hardcore

Neuvěřitelný výlet pana Broučka do Západních úval za podezřele dobře sestaveným programem jednoho celovečerního festivalu.

Soupiska kapel na tomhle jednovečerním fesťáku působila jako záměrná a možná až trochu příliš podezřele personalizovaná past přímo na mě, protože i navzdory celkem členité dramaturgii jsem prakticky všechny vystupující v posledních letech veřejně zahrnoval nadšením a chválou. A to nehledě na to, zdali kapela zajíždí třeba do bluesu, do sludge či do country. Společnou jednotící linií vystupujících onoho večera bylo, že se jednalo o veskrze prvotřídní tuzemskou kytarovou hudbu, kterou vidět v rámci jednoho dne na jednom místě bylo něco, co jsem si musel snad vysnít.

Navíc Tachov. Tam jsem byl naposledy, když mi bylo tak deset se skautem na vandru a pamatuji si z něj akorát, jak jsem si tam kopal hákisákem před nádražím. Samotná pozdně zimní cesta zahájená za svítání vlakem tak daleko, až dojdou koleje, s sebou přináší určitou melancholii, na kterou se dá večerními koncerty hezky navázat. Prakticky celý den rezervovaný k prohlídce města byl dobrý nápad, protože zjišťovat jen skrze jeho podobu, co všechno se mu v dávných i nedávných dobách přihodilo, je dost zábavná bojovka.

Penzion Kamrovec, ve kterém jsem se ubytoval, byl pojmenován po nějakém inspirativním rytíři, který se zde neúspěšně, ale hrdě a statečně postavil husitským útočníkům, než od nich dostal právě v sousedství ubytovacího zařízení tak strašně přes píču, že se ta ulice doteď jmenuje Krvavá. Mimo to si ale naopak město své dobytí husity docela dost hýčká, soudě dle naučných cedulí a betonových monumentů. Komunistické uhranutí husitským dědictvím se zjevně usilovně pěstovalo i v místech, která kališníci po dobytí vyhladili do posledního kreténa, což je dost vtipný, ale tak nějak mě to vlastně nepřekvapuje.

Obecně o Tachově platí, že se na jeho podobě signifikantně podepsala snad každá historická změna. Viděl jsem šedavá pětiletková sídliště prodchaná betonovými kvádry prázdných obchodních center s nápisy jako Sushi & Pizza, barevné prosklené sámošky s otlučenými reklamami i sloupané nápisy typu Archa ze vchodů do prázdných domů naznačující, že v nedávné době (covid?) zde šlo do kelu množství společenských srazišť. Jestli jsem na něco ale zíral s němou fascinací, tak je to neeuklidovská budova obchodního centra Kaskády, jejíž architektonickou metodu jsem nerozklíčoval do konce pobytu, a to jsem ji měl přímo před oknem hotelu. Nedokážu si představit, na kolika pohřebištích to musí stát, kolik je tam zazděných lidí, do kolika místností tam například vůbec nevede vchod nebo jaká je tam tepelná ztrátovost. Doteď mám při pohledu na její půdorys pocit, že na mě jde mrtvice a rozhodně hodlám podle něj udělat dungeon do dračáku.

temná kosmická geometrie OC Kaskády vzdoruje rozumu smrtelníků

Plakáty na večerní akci byly ve městě všudypřítomné. Na oknech zavřených barů, turistických restaurací i výlohách asi devadesáti kadeřnictví, co v Tachově jsou. Vzhledem i k poměrně slušné online viditelnosti festivalu skrze různé sponzorované odkazy a bannery jsem pochopil, že dostat lidi do Tachova i na takto potentní večírek může být dost vysilující životní úděl. Ostatně když jsem se o tom v pozdních hodinách pak bavil s organizátorem (a velmi se mu tímto dodatečně omlouvám za to, v jakém jsem byl stavu), tak údajně přitáhnout dostatečné množství návštěvníků na akci, která nejní buď tanyny nebo alespoň lokální HC, je často v těchto oblastech proces pro nejednu hlavu v dlaních. O to víc ten večer všechny přítomné překvapilo a potěšilo, že se prostory podařilo takřka úplně naplnit a celý ten hudební svátek vyšel nejlépe, jak mohl.

Kiwi bar, ve kterém se to celé odehrávalo, jsem odhadl na prostor, který začínal jako country hospoda a posléze s proměnou (odhadu) společenské poptávky konvertoval na jakože tropický exotický bar, aniž by v něm proběhly téměř jakékoli vizuální úpravy, opomenu-li sporadické bambusové stříšky. Díky bohu za to. Proplétání mezi lidmi, všudypřítomnými židlemi a stolky, prostor střežený vícečlennou sekuritkou a skutečnost, že víno se zde prodává jen po flaškách, to vše se nezastavitelně blížilo logickému východisku, že skončím ještě před půlnocí někde mezi popelnicema s krvavym čumákem. Ale naštěstí krátké mezery mezi kapelami, ze kterých bylo prostě třeba vidět všechny a kterým to společně v jednom prostoru hrozně slušelo, mě naštěstí uchránily před tím, abych byl venku na cigáru moc dlouho chytrej a spokojeně jsem se tak mohl potácet před pódiem prakticky od začátku až do konce.

Tentokrát nebudu rozepisovat výkony jednotlivých vystupujících, protože prakticky o všech jsem nejednou psal dříve a na jejich projevu se od té doby zas tolik nezměnilo. Míněno v dobrém. Potěšili mě Please the Trees, kteří se vrátili k té nasranější noise-rockové poloze z mého oblíbeného alba Carp. Pořád nejsem schopný uvěřit tolik suverénnímu projevu Blue Chesterfield jakožto velké kapely na malých pódiích a obzvlášť mě sejmul set Mancy Sono, u kterých jsem dříve zažil, že některé jejich koncerty byly poměrně dost ambientní, což já si sice umím užít, ale bál jsem se, jak by to takové mohlo fungovat v tachovskému plážovém baru Kiwi. Tentokrát ale měli opravdu vtahující, rytmickej, takřka jednolitej set a já jsem hrozně rád, že spousta lidí, která je zde zaznamenala vůbec poprvé, později nešetřila nadšením, že měla možnost něco takového objevit.

Hodně se mi v průběhu koncertů líbilo sledovat, jak si hudbu ostatních interpretů před pódiem užívají ti, kteří během večera již hráli nebo teprve měli hrát, ačkoli s ní již museli mít čest tolikrát předtím. Akce, ve kterých zůstávají interpreti v publiku i poté, co dohrají, ačkoli vědí, že je ještě čeká dlouhá trudná cesta dodávkou z pekla ven, mají zvláštně tábornicky stmelený charakter. Nemusíte být toho zrovna aktivní součástí. Stačí se dívat, jak se pak seznamují přítomní na základě toho, že prostě dneska slyšeli něco, co jim přišlo hodně dobrý a těší je, že můžou poznat ty, kdo za tím stojej, zjistit si něco dál, říct o tom kámošům, koupit panáka, vyměnit odkazy, víš jak. I proto to bylo tak podařený. I proto si z posledních tří kapel prakticky nic nepamatuju. Reportáž psaná na záchytce.

Lomikar — ECHOES ZINE

Festival Muziq je jednodenní hudební festival. Hlavní myšlenkou je setkání přátel a milovníků hudby, a také zvýšit povědomí o nových, mladých, progresivních kapelách a zajímavých projektech domácí hudební scény. První klubová edice se bude konat v sobotu 22. února 2025 v Kiwi Baru v Tachově. Návštěvníci se můžou těšit na sedm kapel a DJs afterparty.

Účast potvrdili Please the Trees, stálice české nezávislé hudební scény, známá svými energickými koncerty a environmentálním přesahem; a rakovničtí Manon meurt, mistři kontrastů mezi tichými a hlučnými pasážemi, a epických gradací svých písní. K nim se v únoru připojí i liberecké post-metalové uskupení Drom, které vychází z tradic českých emo coreových kapel; a dále kapela Mancy Sono, jejichž hudba je mixem post-rocku, ambientu, dronu a metalu.

Z Plzně do Tachova přijede i kapela Ida the Young, kombinující intimní, přímočaré vokály a podmanivé texty, s barvitou instrumentalizací, ve které se nebojí mísit moderní žánry; a Blue Chesterfield, nástrojově pestré hudební těleso s expresivním vokálovým přednesem, hrající mix western country, dark folku, noisu a shoegazu, to vše v garážovém lo-fi zvuku. Na své si přijdou i milovníci moshingu a melodického emo punk hardcoru, až z olomouckého kraje přijedou na západ srdcaři Empty Hall of Fame.

---

Festival Muziq • 2025 • Tachov
22. února • 18:00 • sobota
www.muziq.cz

WWW NEUROBEAT
• experimental / electro / hip-hop

AMELIE SIBA
• indie pop / noise rock

PREZIDENT LOURAJDER /SK
• hip-hop / rap

SCIENCE KILLER
• psychedelic / noise rock

ŠIMANSKÝ NIESNER
• acoustic / folk / country

WHYYES
• shoegaze / indie / dream pop

Festival Muziq je hudební festival bez žánrových mantinelů. Myšlenkou je setkání přátel a milovníků hudby, a zvýšit povědomí o nových, mladých, progresivních kapelách a zajímavých projektech a muzikantech domácí hudební scény.

Druhý ročník festivalu proběhne 8. června 2024 od 15:00 na Letním parketu v areálu SportCentra u Bělčáka v Tachově, na západě Čech. Na pódiu se představí celkem 7 interpretů. Hlavní hvězdou festivalu bude pražské elektronické uskupení WWW Neurobeat, které stálo u počátku hip-hopu u nás, dále vystoupí rapper a MC Prezident Lourajder jako speciální host ze Slovenska, mladá, půvabná písničkářka a jedna z nejvýraznějších tváří současné české nezávislé hudební scény Amelie Siba, stále více skloňovanější noise rocková kapela Science Killer z Brna, akustické country folkové duo Šimanský Niesner taktéž z Brna, nadějná shoegazeová skupina Whyyes z Prahy a melancholičtí hardcoristé ASVRA ze severních Čech.

Více informací najdete na události na Facebooku nebo na webových stránkách festivalu.

---

Festival Muziq • 2024 • Tachov
8. června • 15:00 • sobota
www.muziq.cz

VENTOLIN
• acid house / electropop

TOMÁŠ PALUCHA
• atmospheric / ambient rock

TEEPEE
• dream pop

BRIGHTER DAYS
• melodic hardcore

LAMBDA
• instrumental / post / stoner rock

IDA THE YOUNG
• indie folk

FURTHER DOWN
• ambient / synth

RIVER HOUSE
• post-grunge

BILLY RUDIN
• stoner rock

SOCIAL MEDIA FRIENDS
• emo slowcore

Festival Muziq je nový hudební festival bez žánrových mantinelů. Hlavní myšlenkou je setkání přátel a milovníků hudby, a zvýšit povědomí o nových, progresivních a zajímavých projektech, kapelách a muzikantech domácí hudební scény. První ročník proběhne v sobotu 20. května 2023, v západočeském městě Tachov, v areálu bývalého koupaliště, před hospůdkou U Vodníka.

Návštěvníci se můžou těšit na deset interpretů, z nichž určitě největší pozornost vyvolá rozpustilý tanečník, milovník disca, starých samplerů a analogových syntezátorů, fenomén české elektronické scény, Ventolin. Dalším zvučným jménem programu je instrumentální kapela Tomáš Palucha. Z počátku duo, nyní už kompletní band, působící od roku 2012. Vystoupení Tomáš Palucha rozhodně strhne magickou atmosférou, je rituálem, oslavou ambientního hluku v propojení s minimalistickými kytarovými dialogy. Z jižních Čech, konkrétně z Českého Krumlova, přijede čtyřčlenná skupina Lambda. Pomalu nastupující songy snoubí delayové post-rockové plochy s těžkými riffy. To vše spojeno melodiemi, které vás vezmou na sonickou výpravu časem a prostorem.

Dalším zástupcem valivějších, hutnějších tónů jsou místní stoneři Billy Rudin, kteří nepochybně zvýšili aktivitu hraní a mají za sebou i před sebou několik zajímavých klubových vystoupení. Na pódiu se také představí pětičlenná skupina Brighter Days z Prahy, která mísí na corových základech prvky post-rocku, math-rocku, midwest ema a dalších stylů zabalených do měkkého zvuku a citlivého projevu. Svěží vzduch a obrovský potenciál. Jemnější část programu obstará nadějné indie folkové trio Ida The Young z Plzně, jehož dvě třetiny tvoří muzikanti původně tachovské kapely China Soup, a také dream-popový projekt teepee. Podmanivé melodie a zasněné spojení vokálů pomáhají zachytit kouzlo mezi Terezou Lavičkou-Sladkou a Miroslavem Patočkou. Dvojice založila teepee v roce 2015 a od té doby společně prozkoumává prostor mezi elektronikou a folkem.

Ze severu Čech přijede do Tachova kapela River House. Ta vznikla pouhou změnou názvu post-hardcore / emo-core kapely Cumulonimbus, sestava tak zůstává stejná, ubylo křiku, přibylo melodičnosti a kytarových efektů. Před pár dny kluci vypustili nový singl Tantrum, včetně videoklipu. Ze stejného směru se vydá i Dave Tichý alias Further Down, kterého můžete znát jako klávesáka ze skupin Manon meurt, Chief Bromden, Unaffected Evolution nebo Hentai Corporation. Dave má rád ponurost zamlžených českých lesů, sudetských končin a dávno opuštěných míst, a tak jako na jeho výpravách zapomenutou krajinou, i v hudbě prozkoumává neznámé, nekonečné oblasti temnějšího zvuku, šumu a vrstevnatosti ambientních ploch. Vystoupí i úplně nová kapela Social Media Friends z Prahy. Bicí, elektrická kytara, hraní si s looperem, vytváření zvláštních zvuků, autotune a emocionální zpěv improvizovaného textu.

Více informací najdete na události na Facebooku nebo na webových stránkách festivalu.

---

Festival Muziq • 2023 • Tachov
20. května • 12:00 • sobota
www.muziq.cz